Litoměřice - katedrála sv. Štěpána

V roce 1057 založil kníže Spytihněv II. na pahorku nad bývalým labským brodem, kde původně stál knížecí hrad, kolegiátní kapitulu s bazilikou sv. Štěpána. Když zde bylo roku 1655 zřízeno biskupství, rozhodl se první biskup litoměřický Max. Rudolf von Schleinitz zbořit dosavadní románský kostel a postavit za vedení litoměřických stavitelů B. Spinety a G. Broggia novou důstojnou trojlodní katedrálu s trojbokým závěrem ve stylu raného baroka (1662 – 1670, vysvěcena 1681) o délce 50 m, výšce 20,5 m a šířce 22 m. Při klenutí baziliky však došlo ke statickým problémům, a proto byl z Prahy přivolán D. Orsi de Orsini, který klenbu dokončil a zároveň zrušil dvě průčelní věže, navržené podle původního plánu.
Samostatně stojící věž katedrály začal stavět biskup Hugo hrabě Koenigsegg (1711 – 1720), dokončena byla až v roce 1889 z iniciativy biskupa Antonína l. Frinda. Stavbu provedl, patrně dle návrhu vídeňského architekta Heinricha Ferstela, litoměřický stavitel Fr. Sander, který ji zároveň propojil mohutným obloukem s katedrálou.
Pětiosé průčelí katedrály je členěno vysokými pilastry a nikami se sochami sv. Felixe a sv. Viktorina. Nad obdélným pískovcovým portálem se segmentovou římsou je umístěn erb biskupa M. Rudolfa von Schleinitze, pískovcová socha sv. Štěpána z roku 1700 a pod hlavní římsou znak biskupa Koenigsegga, obnovitele katedrály.
Interiér katedrály byl proveden v černozlatém boltcovém slohu v době Schleinitzově. Hlavní loď je klenuta valenou klenbou, v bočních lodích jsou průchozí kaple s příčně valenými klenbami. V chóru se nacházejí patrové oratoře s arkádami a kamennými balustrami.
Na výzdobě interiéru se podílelo mnoho významných umělců. Mezi nejvýznamnější a nejcennější díla patří obraz Kamenování sv. Štěpána z hlavního oltáře, obrazy sv. Václava, sv. Petra, sv. Pavla a sv. Vojtěcha z bočních oltářů kaplí, jejichž autorem je Karel Škréta.
V první kapli na menze bočního oltáře sv. Vojtěcha se nachází zasklená skříňka z roku 1860 s ostatky sv. Klimenta, jejímž autorem je Max ze Sloupu.
Třetí kaple je vyplněna oltářem se vzácnou zlacenou plastikou gotické Piety z 1. čtvrtiny 15. století, se dvěma okřídlenými barokními anděly po stranách.
Po stranách presbytáře stojí chórové barokní kanovnické lavice zdobené sloupy, pilastry, boltcovými ornamenty a řezanými nástavci.
Deskový obraz Pokušení sv. Antonína od Lucase Cranacha st., původně umístěný na jednom z pilířů katedrály, byl zapůjčen do Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích.
V katedrále jsou též podle tradice umístěny náhrobky litoměřických biskupů.
Po levé straně u oltáře sv. Barbory se nachází barokní epitaf děkana Reintsche, postavený v podobě pyramidy na mohutné konzole, s nápisem, sochami andílků a lebkou.
V nedávné době zrestaurované katedrální varhany byly zakoupeny roku 1785. Pocházejí z roku 1778 a původně byly postaveny A. Reissem pro kostel paulánů v Praze.

Zdroje: POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. Díl 2. K-O. 1. vyd. Praha: Academia, 1978. 578 s.

copyright © 2015 MKZ Litoměřice.  Realizováno redakčním systémem   Webredaktor.