Litoměřická katedrála Svatého Štěpána a hudba


(Jaroslav Macek)

Napsat dějiny hudby v Litoměřické katedrále by si vyžádalo daleko větší rozsah než má autor k dispozici a je proto nutno omezit se jen na vystižení toho nejvýznamnějšího.
Litoměřice patřily již od prvních zmínek o pěstování hudby v Čechách k nejstarším nejvýznamnějším mimopražským centrům. Když byla roku 1057 založena litoměřická kolegiální kapitula sv. Štěpána, byla při tehdejší románské basilice založena kapitulní škola s chrámovým sborem. První nepřímé pozdní doklady o sboru jsou již z roku 1263. Ve městě působili ve 13. století i minnesängři Ulrich von Eschenbach, pocházející z okolí Litoměřic a Heinrich von Freiberg, který se údajně narodil kolem roku 1240 v Litoměřicích. Hudba tehdy zněla i v dalších litoměřických řádových kostelech: minoritském sv. Jakuba, dominikánském sv.Michala, křížovnickém Panny Marie a zejména v děkanském kostele Všech Svatých. Tehdy všude zněl vokální chorál a z nástrojů to byly jen varhany, které jsou v katedrále písemně doloženy až značně později.
Litoměřická kapitulní škola věnovala od svého vzniku velkou pozornost hudbě, hlavně latinskému zpěvu, v němž byli její žáci cvičeni. V roce 1318 měla tato, vlastně první hudební škola, nejméně 200 žáků, což bylo i v celé zemi zcela mimořádně vysoké číslo.1) Velký rozvoj gotické hudby byl zaznamenán v období císaře Karla IV. a prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic, jehož bratr Bohuslav se v roce 1347 stal litoměřickým proboštem. Oba bratři věnovali velkou pozornost zvelebení latinského zpěvu a za jejich působení byly zavedeny i rorátní zpěvy. Bylo však přísně zakázáno používání všech hlučných hudebních nástrojů s výjimkou „líbeznosti varhan“. Postupně tak vznikala i latinská literátská bratrstva. Probošt Bohuslav dal postavit novou budovu proboštství a v gotickém stylu byl přestavěn i dosavadní románský chrám sv. Štěpána.2) Když 2.září roku 1355 navštívil Litoměřice císař Karel IV., účastnil se velké slavnostní bohoslužby. Svými zpěvy ji doprovázel latinský vokální sbor kapitulní školy.3)
Zdárný rozvoj dobové hudební kultury byl však přerušen husitskými válkami. Husité neuznávali instrumentální hudbu a hudební nástroje, zvláště varhany dosti bezohledně ničili. Pěstovali naopak, jak známo, lidový zpěv. Litoměřická kapitula však ani v bouřlivém husitském období nepřestala existovat, jen těžiště pěstování hudby se přeneslo do města, kde vznikl u městského chrámu Všech svatých latinský a posléze český utrakvistický literátský sbor. Oba měly velkou zásluhu na podpoře a rozvoji vícehlasého zpěvu. Vzácnou památkou na jejich působení je dodnes dochovaný, nádherný litoměřický graduál, dílo Petra Pechse z let 1511-1517.
Literátská bratrstva zpravidla zpívala v chrámech latinsky a mimo kostely, zejména při procesích česky. Bratrstva a jejich sbory však nezůstaly omezeny jen na Litoměřice. Vznikaly také v jejich blízkém okolí, např. v Bílině, Mostu, Duchcově, Třebenici, Hoštce, Doxech atd. Zde se zpravidla nazývaly „Litterae privatae“. Kapitulní škola byla ovšem značně zmenšená, její žáci ,“clerici scholares“ však stále zpívali zejména na kůru u sv. Štěpána. V 16. století se již, také podle dobových dokladů, setkáváme s řadou zdejších znamenitých hudebníků, mezi které patřili Jiří Krejčí, Václav Brodský, zvaný Arkadius (1584-1632), Jan Balbín, Jiří Stefanides, Jan Žlutický a varhaník Kryštof Plato.
Pěstování hudby v litoměřické katedrále dosáhlo jednoho ze svých největších vrcholů za působení dvou proboštů, vzdělaných hudebníků. Oba byli navíc členové proslulé císařské kapely Rudolfa II. Byl to probošt, Holanďan Jakob Chimarrhaeus (*ca 1542 nebo 1566, +24.8. 1614), který působil v Litoměřicích v letech 1599-1614.4) Byl nejen výborným skladatelem, ale také zpěvákem. Z počátku působil jako altista a dvorní kaplan císaře Maxmiliána II., poté za císaře Rudolfa II. v Praze jako Elemosinarius a „Sacris capellae praeses“. Za své aktivity obdržel řadu vyznamenání, byl povýšen do šlechtického stavu a navíc korunován jako básník - poeta laureatus. Poté co byl jmenován litoměřickým proboštem, pozvedla se na vysokou úroveň i zdejší chrámová hudba. Ještě v době kdy byl dvorn
Chimarrhaeovým nástupcem se stal pražský rodák Jan Sixt z Lerchenfelsu (*ca 1550-1560 + 3.11.1629), jehož rod snad pocházel z Litoměřic.5) Za svých studií v Olomouci v letech 1594-97, kam přešel od pražských Jesuitů, působil v tamním chrámu jako varhaník a vedoucí chlapeckého sboru. V Praze byl již od roku 1584 „puer musicus“ v kapele Rudolfa II. Po studiích vystřídal funkce dvorního kaplana, poté kanovníka a od roku 1613 kapitulárního děkana na pražském Vyšehradě. Byl též jmenová profesorem theologie a aktivně se zúčastnil rekatolizace v Čechách. V září či říjnu roku 1617 byl jmenován proboštem v Litoměřicích. Při jeho instalaci zde byly v dómě pořádány velké a četně navštívené hudební slavnosti. Ve funkci probošta se energicky zasazoval o restituci církevního majetku kapituly. Sixt byl však činný i literárně a skladatelsky. Některé jeho skladby měly svá provedení v Litoměřicích a také se dochovaly v dobových tiscích. Navíc při zdejším dómu založil v roce 1625 tiskárnu a notoryteckou dílnu. Ta sice po dvou letech vyhořela, brzy však byla vybudována znovu. Jeho zásluhy byly oceněny jednak jmenováním do funkce císařského rady a jednak povýšením do šlechtického stavu. Z jeho doby jsou ještě známi litoměřičtí dómští varhaníci, zejména Gottfried Mützner (+1612), po kterém je jako další doložen Andreas Schneidcenides. Na latinské škole pak působili jako rektor Pavel Stránský (Paul Stransky) a varhaníci Jiří Krejčí a Kryštof Plato, Jiří Stefanides a Jan Žlutický. Žlutický se stal v roce 1590 utrakvistickým farářem a byl nucen odejít do exilu.
Válečné události nepřály po celou polovinu 17.století kultuře ani hudbě. V Litoměřicích se jen pozvolna prosazovala barokní hudba, která byla hrána především u jezuitů a minoritů. Z Markvartic u Benešova n.Pl. pocházel Georg Gautsch (*22.4.1733 - +?.7.1806), který se stal varhaníkem v litoměřické katedrále, přešel pak k Jezuitům u sv. Ignáce v Praze. Roku 1750 se stal sólovým altistou dvorní kapely v Drážďanech, ale již roku 1751 se vrátil do Prahy. Od roku 1756 byl jmenován basistou u katedrály sv. Víta. Dne 28.10.1801 uspořádali Gautschovižáci, kolegové a přátelé slavnost k 50.výročí jeho působení a sv. Víta. Na počest oslavence na ní zazněly skladby Vincence Maška a Jana Antonína Koželuha.
U sv. Jakuba byl od roku 1756 minorita a žák Bohuslava Černohorského, Restitutus Fiedler, který napsal řadu mistrovských preludií a varhanních skladeb. Z téže doby je znám i František Kohl, rodem z Chvatěrub (*1748). Byl zpočátku knížecím lobkoviczkým školním a hudebním ředitelem v Bílině. V Litoměřicích byl ustaven do funkce krajského školního komisaře („Kreisschulcommissair“). Skládal chrámovou hudbu, koncerty a zejména komorní skladby, z nichž některé se dostaly až do Itálie a Francie, kde byly úspěšně provozovány. Jeho chrámová díla byla rovněž v repertoáru dómu. V dómě zazněly i skladby litoměřického rodáka Václava Josefa Praupnera (1744-1807), který měl jako znamenitý houslista svůj první koncert 16.8. 1758 v jezuitském kostele. Václava Praupnera získal do svých služeb nejvyš
Významným mezníkem v dějinách hudebního umění litoměřického biskupství je založení biskupské hudební kapely. Stalo se tak za nádherymilovného litoměřického biskupa a titulárního arcibiskupa Mořice Adolfa ze Sachsen-Zeitz (1734-1759).6) Mezi členy kapely vynikal Jan Leopold Eichler z Fojtovic, který sem přešel z kapely milešovského hraběte Hrzána z Harasova. Byl prvním houslistou a v dómském sboru vyučoval zpěv. Brzy se stal v katedrále varhaníkem. Výborným violoncellistou byl Knechtl, Kryštof Burian pak byl výtečným virtuosem na křídlovku. Později se stal dómským vikaristou.Ze zpěváků se zvlášť uvádí Bernard Eichler. Doba v níž kapela působila byla bohužel dobou válečného střetnutí Rakouska s Pruskem, na něž Litoměřice tvrdě doplatily. Biskup Mořic Adolf musel dokonce ze své rezidence utéci a zemřel u křižovníků sv. Hypolita u Znojma. Jak dlouho tato kapela ještě působila se však zatím nedá zjistit, ale zanikla ještě v 18.století. Zůstala však po ní dobrá tradice vysoké úrovně hudby v katedrále hrané. Tu potvrzuje řada varhaníků, z nichž je nutné jmenovat alespoň Josefa Turke (+1820), skladatele známých a oblíbených písní „Der Heiland ist erstanden“ a patrně ještě písně ke svátku Božího těla „Ó andělé dnes stupte s hůry“. Obě písně zněly v obou řečech, německé i české a byly rozšířeny po celé zemi. Vynikajícím houslistou byl Fr. Grundmann (*1794-+1840), který se stal známým svými mužskými kvartety a církevními skladbami.Dalším autorem chrámové hudby byl Josef Lauda (*1799-+1855).Také jeho skladby, psané „ve stylu Haydna“ měly v
Nejznámějším místním hudebním skladatelem byl v 19. století beze sporu Václav Jindřich Veit (*1806-+1864).7) Komponoval české obrozenské písně, smyčcová kvarteta, ouvertury, symfonie, mše a stal se tak jedním z hlavních tvůrců předsmetanovského hudebního období u nás. Současně pronikaly i do Litoměřic snahy ceciliánského řádu, který usiloval o opětné zavedení gregoriánského chorálu při obřadech a o klasické liturgické uplatnění chrámové hry na varhany. Obdobně byl podporován i lidový chrámový zpěv. To také podnítilo vznik a vydání Litoměřického diecézního zpěvníku kostelních písní (1846), který sestavil Stefan Vater. Řadu nových písní pro něj vytvořili i místní skladatelé, např. J.Steffan a J.Türk. Mezi těmito reformátory chrámové hudby zaujal důležité místo Jan Kryštof /Křtitel?-Johann Baptist/ Molitor (*1834-+1900), který předtím působil v Kostnici. Jeho chrámové skladby byly u nás svého času velmi oblíbeny.Dalšími přívrženci ceciliánského zaměření v chrámové hudbě byli i dóm-ští kapelníci Jan Haneška a Eugen Rauber, který v letech 1912 až 1924 řídil též chrámový sbor. Z varhaníků je třeba uvést aspoň ty nejdůležitější jako byli Schöttner, Anton, David, Beutel, Finke a Franz Zemann. V dómě pak v té době zněly i skladby Reinholda Kühnela (*1859-+1922). Z nedalekých Kochovic u Hoštky pochází i zakladatel hudební rodiny Abertů, německý hudební skladatel Johann Joseph Abert (*1832-1915).
Významným obdobím pro předválečný litoměřický hudební život bylo zdejší působení biskupa Josefa Grosse v letech 1910 až 1931. Biskup byl sám výborný houslista a zpěvák, založil vlastní kvarteto v němž hrával a někdy také dirigoval katedrální sbor. Zasloužil se o založení biskupské školy pro církevní hudbu a energicky podporoval chrámový zpěv v celé diecézi. Biskup Gross byl referentem pro církevní hudbu v Rakousku a osobně se zúčastnil i tvorby zpěvníku pro pražskou arcidiecézi. Měl ve velké oblibě díla Franze Schuberta a zejména obdivoval díla Antona Brucknera. Z jeho iniciativy byl v roce 1930 uspořádán v Litoměřicích festival z děl Antona Brucknera.Byla to první taková slavnostní událost mimo Rakousko a v Československu. Při této příležitosti byla z jeho popudu a z organizačního úsilí dómského kapelníka Franze Zemanna ustavena v Litoměřicích místní sekce Mezinárodní Brucknerovy společnosti a symfonický orchestr. Společnost i orchestr pak až do začátku II.světové války velmi aktivně přispívaly k vysoké úrovni litoměřického uměleckého života. Tento stručný přehled dokazuje, že hudba v Litoměřicích má nejen staletou tradici, ale že také patřila k vrcholným projevům kulturního dění v tomto městě.

Poznámky:
1) Regesta Bohemiae et Moraviae III., č.431.
2) Monumenta Vaticana, I.č.417, 1323, II.č.1375
3) Jaroslav Macek, Dějiny města Litoměřic.Rukopis
4) Biskupský archiv Litoměřice - Memorabilia; J. Schlenz c.d., Jakobus Chimarrheus 1599-1614.
5) J.Schlenz, Johann Sist von Lerchenfels, Praha 1911, Týž, Geschichte des Probsteinstiftes St.Stephan in Leitmeritz, str.181-7.
6) Bližší datum založení biskupské kapely není, bohužel, zatím známo. Existovala však již před rokem 1756.
7) K.Fiala, Václav Jindřich Veit, Liberec 1964.


Prameny:
Biskupský archiv Litoměřice:
a) Kapitulí archiv 1057-1930
b) Konsistoř 1655-1930
c) Farní archiv u sv. Štěpána
d) Sbírka not v katedrále sv. Štěpána.


Literatura:
Bartůněk V., Od proboštství k biskupství. In: 900 let litoměřické kapituly. Praha 1959, str.32-71.
Dějiny města Litoměřic. Litoměřice 1997, str. 1- 480.
Festschrift zur Feier des 700jährigen Bestandes der Stadt Leitmeritz. Litoměřice 1927. Frind A., Die Kirchengeschichte Böhmens im allgemeinen und in ihrer besonderen Beziehung auf die jetzige Leitmeritzer Diözese. Sv. IV.Praha 1864-78.
Lippert J., Geschichte der Stadt Leitmeritz. Praha 1871.
Macek J., Dějiny litoměřického biskupství a kapituly 1057-1974. Rukopis 1974.
Paudler A., Wie Musik und Gesang während des vorigen Jahrhunderts im nördlichen Böhmen gepflegt worden ist. Česká Lípa 1881, str.1- 45.
Schlenz J., Geschichte des Probsteinstiftes St. Stephan in Leitmeritz. Praha 1933.
Tesař J.R., Litoměřicko I. - III. Lovosice 1926-31.
Tomas Jindřich, Počátky města Litoměřic I. Sborník Severočeského muzea v Liberci, Historia 5, 1966,str.16 - 64.
Vlnas V., Vévoda Mořic Saský, elefant terrible na litoměřickém biskupském stolci. In: Čechy a Sasko v proměnách dějin. Ústí n.L. 1933, str. 441 - 48.

copyright © 2015 MKZ Litoměřice.  Realizováno redakčním systémem   Webredaktor.